Jaká je práce duly doopravdy? Aneb co lidi obvykle překvapí, když se bavíme o tom, co jako dula dělám

Každá profese má své stereotypy a práce duly není výjimkou. Když řeknu, že pracuji jako dula, často následují otázky nebo překvapení. Někdy jsou to úsměvné představy, jindy zakořeněné mýty. Z čeho jsou lidé nejčastěji překvapení?

1. Že jako dula chodím k porodům do porodnic

Vím, pro spoustu lidí dula = domácí porody. Ale realita je mnohem pestřejší. V mém případě je to jednoduché - chodím tam, kde se cítí dobře lidé, kteří mě oslovují 💛. Naprostá většina mých klientů chce doprovodit do porodnice. Přejí si tam s sebou mít někoho, koho znají, kdo zná je a jejich příběh a kdo díky tomu do neznámého prostředí přinese nějakou jistotu a předvídatelnost.

2. Že to není jen taková kamarádská služba

Provázet lidi velkou životní změnou, různými krásnými i těžkými výzvami, to podle mě nejde postavit jen na tom, že je člověk empatický a lidé mu tak nějak přirozeně důvěřují. Aby ta péče byla dobrá a bezpečná, musí za tím být podle mě i další, profesionální, vrstvy. Výcvik, pravidelné supervize, konzultace se zkušenějšími, terapie a neustálé vzdělávání se.

3. Že s klienty podepisujeme smlouvu

Je to práce, která je z podstaty hodně o lidskosti, důvěře a blízkosti. To ale neznamená, že nemá svá pravidla a hranice. Ba naopak, já vnímám počáteční otevřenost a nastavení toho, jak bude spolupráce probíhat, za důležitou oporu pro všechny. Za mě je v tom férovost, pravdivost a pevnost, o kterou se můžeme následně kdykoliv opřít.

A že má naše spolupráce nějaká pravidla vůbec neznamená, že spolu později nebrečíme dojetím 💛

4. Že nepracuji jen se ženami

Samozřejmě, v centru péče je především žena, ale porod a začátky rodičovství jsou velkým milníkem a velkou zkušeností i pro partnery. Od těch se mnohdy očekává, že to ustojí, zachovají klid, budou vědět, co říct a kdy, že ohlídají, co se děje. To vše, zatímco i oni sami procházejí novou, často intenzivní zkušeností v neznámém prostředí.

Aby mohli v takové zátěži dobře podpořit své ženy, také potřebují informace, možnosti, kontext a ujištění.

5. Že mě oslovují různé typy žen a rodin

Opravdu to není tak, že by si dulu hledal jen jeden určitý typ lidí. Doprovázela jsem lidi s různým životním stylem, různých profesí, různých povah, přání i přesvědčení, v různých vztahových i životních situacích. Podpora u porodu není závislá na tom, jak žijete, co si ne/přejete nebo jak vypadáte.

6. Že nevyužívám éterické oleje, vonné tyčinky ani vykuřovadla

Nic proti nim nemám, ale není to moje parketa, nevyznám se v tom a myslím, že není potřeba umět úplně vše, co existuje. Každá dula máme jiný skillset, trochu jinak se profilujeme a můžete si i podle toho vybrat, kdo vám sedí.

7. Že velká část mé práce se odehrává mimo porody

Porod je samozřejmě velká událost a směřuje k ní hodně pozornosti, ale důležitá a nemalá část spolupráce probíhá ještě před ním a po něm.

Společná setkání před porodem, podpora přes hlasovky, po telefonu, předporodní příprava, rebozo masáže, zprávy, telefonáty, předporodní rituály, oslavy, konzultace, skupinky pro ženy s malými dětmi, poporodní návštěvy. 

Každá interakce buduje právě tu vzájemnou důvěru a bezpečí, ze kterých pak u porodu a po něm můžeme čerpat.

8. Že mi nevadí krev

Popravdě, ono jí tam zase tolik není. Rozhodně výrazně méně, než si lidé většinou představují 🤭

9. Že si nechovám miminka

Nedělám to, pokud mi to žena sama nenabídne - pak samozřejmě moc ráda. Ale jinak si to nijak nenárokuju a rozhodně tuhle práci nedělám proto, abych si mohla chovat "cizí" miminka.

10. Že je to práce, která by nešla dělat bez mého muže

Nešla. Ale to je na samostatný příspěvek.

11. Že to není vždycky jen "krásná práce s miminky"

Je to práce s lidmi, s jejich příběhy, s nadějí, se strachem, s bolestí, se zklamáním, s dojetím, s únavou. Práce se slovy. Práce s trpělivostí. Práce pod tlakem, někdy v intenzivních, vypjatých chvílích, v různých podmínkách. Práce, která se blbě plánuje a těžko předává. Je to nádherný, naplňující, často dojemný, všeobjímající, ale současně ne vždy lehký.

12. Že nejsem apriori proti systému

Má svoje mouchy, nedostatky a slepá místa? Rozhodně.

Potkávám personál, který není respektující? Občas ano a štve mě, jakou paseku to dokáže nadělat.

Vadí mi některé zaběhnuté věci? Ano.

Potkávám ale i skvělé zdravotníky, lékaře a porodní asistentky? No jasně!

Když se to dobře potká a propojí, může být týmová spolupráce opravdu skvělou podporou. Není to černobílé.

13. Že to něco stojí

Jakou cenu mají kontinuální podpora, přijetí, informovanost a možnosti v jednom ze zásadních období pro člověka, jeho vztah a rodinu? V čase, který má vliv na naše další prožívání života a běžných dní - psychicky, zdravotně, mentálně, partnersky.

A kolik stojí nový kočárek? A jak dlouho ho využíváme?

14. Že nedělám jen to

Nechci mít hodně porodů, hodně klientů a hodně pohotovostí. Pro mě by to bylo náročné a nechci tím být a jezdit ke klientům vyčerpaná. Proto rozkládám síly a v mezičase kreslím interiéry do domovů pro seniory.

Přemýšlíte, jestli je spolupráce s dulou pro vás?

Pokud máte otázky nebo si jen chcete nezávazně popovídat o tom, jaká forma podpory by vám mohla dávat smysl, ozvěte se mi. Ráda společně proberu vaše přání, obavy i možnosti.